K zamyšlení


Básničky Citáty K zamyšlení Fotky Film Hudba Rodinné stránky

  = zpět na hlavní stránku =

 

 

O přátelství

 

 

Byl jednou jeden kluk, který měl špatný charakter. Jeho otec mu dal pytel plný hřebíků a řekl mu, že pokaždé, když s někým ztratí trpělivost, musí zatlouct jeden hřebík do zahradního plotu. První den zatloukl kluk 37 hřebíků do zahradního plotu. V následujících týdnech se naučil ovládat. Počet hřebíků v zahradním plotu byl stále menší. Naučil se, že zatlouct hřebík je namáhavější než se ovládnout. Konečně přišel den, kdy kluk už nemusel zatlouci žádný hřebík. Takže šel za otcem a řekl mu to. Otec mu tedy řekl, že má každý den vytrhnout jeden hřebík ze zahradního plotu, když se ovládne. Konečně mohl kluk otci říct, že všechny hřebíky z plotu vytrhl. Otec mu přinesl zahradní plot a řekl mu:"Můj synu, dobře sis počínal, ale i přesto se podívej na ten zahradní plot. Je plný děr. Ten zahradní plot už nikdy nebude jako dřív. Když se s někým hádáš a řekneš mu něco zlého, tak mu tady necháš ránu. Můžeš zasunout do člověka nůž a můžeš ho potom vytáhnout. Rána zůstane. Nepomůže, když se mockrát omluvíš, rána zůstane. Slovní rána je stejně bolestivá jako tělesná rána. Přátelé jsou vzácnými drahokamy, přivádějí tě k smíchu a dávají ti odvahu. Jsou připraveni ti naslouchat, když je potřebuješ, podporují tě a otvírají ti srdce."

 

O lásce

 

 

Bylo...nebo nebylo. Před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka: dobrá nálada, smutek, vědění a kromě ostatních různých pocitů i láska. Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova. Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle. Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc. Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se: "Bohatství, můžeš mě vzít s sebou?" "Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo. "Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi: "Pýcho, můžeš mě vzít s sebou?" "Já tě, lásko, nemůžu vzít " odpověděla pýcha, "tady je všechno perfektní. Mohla by jsi poškodit mou loď." Láska se tedy zeptala smutku, který jel kolem: "Smutku, prosím, vezmi mě s sebou." "Ach lásko, " řekl smutek,"já jsem tak smutný, že musím zůstat sám." Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni láska volá. Najednou řekl nějaký hlas: "Pojď lásko, já tě vezmu." Byl to nějaký stařec, kdo promluvil. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel. Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se vědění: "Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl?" "To byl čas," odpovědělo vědění. "Čas?" zeptala se láska, "proč mi pomohl čas?" A vědění odpovědělo: " Protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě."

 

 

Odkaz na povídku Svítání naděje a červánky nejistoty